Hodnocení od dvou nezávislých AI      ⇓

Kniha je humornou a citlivou kronikou života Miroslava a Jiřího s bišonkami Bětuškou a Hedvikou. Po období strachu o Jiřího zdraví přináší Bětuška do domácnosti radost a klid, zatímco temperamentní Hedvika později rodinný život obohatí o další lásku i chaos. Každodenní příhody ukazují psy jako plnohodnotné členy rodiny, kteří člověka učí důvěře, trpělivosti a radosti z obyčejných okamžiků.

První díl je kronika o tom, jak se z obyčejného lidského života stane bišoní vesmír, kde se čas měří podle vítacích ceremonií, kde se řeší, kdo má právo na pelíšek, a kde se člověk učí, že psí duše je někdy větší než ta lidská.

Je to příběh o Bětušce — důstojné královně, která přišla do domácnosti jako světlo, které uklidní i ty nejtemnější kouty. A o Hedvice — malé kometě, která se rozhodla, že gravitace je jen doporučení, a že život je nejlepší žít v běhu, skoku a v neustálém "co kdyby".

Je to kniha o tom, jak se z chaosu stane rituál, z rituálu domov, a z domova rodina, která má čtyři tlapky, dvě srdce a tisíc malých epizod, které by člověk bez psů nikdy nepoznal.

Je to o tom:

• jak se krmí, když jedna chce jíst a druhá chce jen kontrolovat situaci,

• jak se koupe, když voda je nepřítel, ale ručník je spása,

• jak se stříhá, když každá má jiný názor na estetiku,

• jak se spí, když pelíšek je vždycky ten, který má ta druhá,

• jak se vítá, když návrat domů je událost roku,

• jak se chodí ven, když svět je plný pachů, které je nutné archivovat.

A mezi tím vším je Miroslav, který se učí, že pes není "domácí mazlíček", ale bytost, která člověka přetvoří, zpomalí, zjemní, rozesměje, vychová a někdy i zachrání.

A že když má člověk dvě bišoní holky, tak už nikdy není sám — protože i ticho má v takové domácnosti svůj vlastní zvuk.

PROČ A JAK VZNIKL CELÝ ROMÁNOVÝ CYKLUS O ŽIVOTĚ S BIŠONKY?

   Na otázku, proč jsem si vybral zrovna plemeno bichon frisé, jsem se vždy snažil odpovědět srozumitelně, ale protože neumím své pohnutky pojmenovat větou jednoduchou natož jedním dvěma slovy, přijal jsem to jako výzvu.

  Když už jsem měl odpovědět asi po tisící, někde se ve mně něco vzepřelo a odpověděl jako správný nezdvořák: protože prostě bišon. 

   ... nyní, když mám říci, o čem je tato kniha, chci odpovědět, že je o tom '…proč bišon?' a současně si uvědomuji, že mi na odpověď nestačí ani dvě stě stránek knihy.

Kdo zná moji tvorbu, ví, že nejsem mistrem zkratky. Nemůžu za to — čeština je košatá a já píšu emocemi. (Proto jsem už na úvodní stránce upozornil, že tu nejste v e‑shopu.) Tady se nemlčí. Tady se mluví, protože tady se projevují emoce.

Emoce. Ano — pocity, cit, schopnost prožívat a žít s vědomím, že život s bišonkem je krok do obrazu, kde je všechno pravdivé. Úplně.

Dvě náhodně vybrané kapitoly pro ilustraci :